Workoholismus

Naše kultura vyzdvihuje workoholiky. Slyšíme o lidech, kterým lampy svítí dlouho do noci. Zničit se prací na nějakém projektu je považovánoza čest. Žádné nasazení zkrátka není dostatečné.
Nejenže je workoholismus zbytečný, ale je dokonce hloupý. Když pracujete víc, neznamená to ještě, že jste svědomitější nebo že víc uděláte. Jenom to znamená, že více pracujete.
Workoholismus nakonec přináší více problémů, než kolik jich řeší. Především, pracovat takovým tempem, je neudržitelné. Jakmile udeří syndrom vyhoření – a ten udeří – zasáhne o to tvrději.
Workoholikům také uniká to podstatné. Pokoušejí se vyřešit problémy hodinami další práce. Pokoušejí se svou intelektuální lenost nahradit hrubou silou. Výsledkem jsou pak nešikovná řešení.
Jsou dokonce mnohdy zodpovědní za krize. Nesnaží se přemýšlet, jak pracovat efektivněji, protože ve skutečnosti rádi pracují přesčas. Rádi se cítí jako hrdinové. Sami vytvářejí problémy (často neúmyslně), jen aby mohli pracovat ještě víc.
U lidí, kteří v práci rozumně zústávají kratší dobu, vyvolávají workoholici pocit, že jsou neschopní. To vede k pocitům viny a celkově špatné morálce.Přináší s sebou také syndrom „sezení v práci“ – lidé zůstávají v práci jen z povinnosti, i když fakticky produktivní nejsou.
Pokud neděláte nic jiného než práci, ztratíte nejspíše dobrý úsudek. Dostanete se k pokřiveným hodnotám a rozhodnutím. Přestanete být schopni rozhodnout, co stojí za další úsilí a co už ne. Ke všemu se prostě unavíte. A těžko můžete unavení dělat dobrá rozhodnutí.
Nakonec workoholici nezvládnou víc než neworkoholici. Možná o sobě tvrdí, že jsou perfekcionisté, ale ve skutečnosti se jen utápějí v nepodstatných detailech, místo aby šli na další úkol.
Workoholici zkrátka nejsou žádní hrdinové. Nedokážou čas zachránit, jenom ho spotřebovávají. Skutečný hrdina je už dávno doma, protože dokázal zvládnout svou práci rychleji.

Citováno z knihy „Restart“

Příčinou vzniku workoholismu je dle mého názoru často lenost. Zvyknout si na pomalé tempo při kafíčku a v klídku a pohodě na úkor ztráty efektivity – komu se to někdy nestalo? Pozor, nezaměňoval bych workoholismus s vysokým pracovním nasazením, kdy se dotyčný dostává do provozního „rauše“. Tito výjimeční jednotlivci jsou zastoupeni ve společnosti v cca 2% a většinou jsou to blázni, kteří mění svět. Známe je z historie i současnosti – Steve Jobs, Elon Musk, … a další. Tito lidé mají vize a jasný cíl, něco jako hora, na kterou musí vylézt. A když ji pokoří, už se dívají v okolí po dalším, zpravidla vyšším, kopci 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..