Úspěšný Nový rok 2020 !

S Novoročním přáním souvisí mé malé předsevzetí začít více číst a měně se věnovat internetu a televizi. A taky zde více psát, když už jsem doménu zaplatil na další rok 🙂 Přepíšu pár odstavců z knihy Ivo Tomana, „O úspěchu“, které mě zaujaly a nezbývá mi, než s nimi souhlasit.

Pohrdání neschopných schopnými

Mezi dělníky, zaměstnanci na nižších úrovních, ale i ve škole se vyskytuje jeden jev. Lidé s malými schopnostmi i možnostmi rychle zjistí, že je celý život čeká nevděčná dřina. Mstí se za to autoritám. Mají ironické poznámky vůči nadřízeným a často jim ztěžují jejich práci. Všiml jsem si toho u horníků, mezi kterými jsem vyrůstal. Oni velmi rádi mluvili o chybách těch, které by si místo pomluv měli dát za vzor. A setkávám se s tím stále – u těch neúspěšných. Řada neúspěšných lidí cítí odpor ke společensky výše postaveným lidem. Úspěch a výsledky vyžadují duševní práci navíc – více úsilí a snahu prodat se. Avšak ta větší snaha prodat se často bývá předmětem posměchu neúspěšných. Oni nemají úspěch jiných rádi, protože to ukazuje na jejich neschopnost. Aby sami sebe ospravedlnili, na úspěch jiných se dívají jako na projev chamtivosti. PROČ ?

Lidé nenávidí u jiných svoje špatné vlastnosti. Tomu se říká frustrace pocitem viny. Sami stojí za starou belu a dobře to o sobě ví. Pohrdají sami sebou, ale před okolím se vyjadřují tak aby oni sami dobře vypadali. A to mohou jen tím, že shazují jiné. A koho je lepší shodit ? Přece ty, kteří jsou nejvíce vidět – úspěšné, známé, bohaté „svině“. Nadáváním mohou lidé dát najevo své pohrdání úspěšnějšími. Frustrace pocitem viny za svou neschopnost takto ventilovaná má pro neschopné lidi několik výhod:

– je velice příjemná

– mohou se předvést tím, že „potrestají“ někoho viditelného

– najdou dost posluchačů

– mohou se tak „vybít“. A beztrestně.

– nemusí trestat sami sebe. Pomstí se za svou neschopnost tak, že „potrestají“ jiné

– mohou ukázat, že jsou poctiví. Oni „vědí“, že úspěšní lidé nezískali své postavení poctivě.

Toto spiknutí průměrné většiny proti úspěšným je hodně rozšířené, protože průměrných je prostě více.

Ivo Toman, O úspěchu, Praha 2011

Když se pročítám různými komentáři na facebooku, kde „samonazvaní chudáci“ nadávají na vedení, které je jen okrádá a špatně platí, tak si říkám, co by dělali, kdyby byli na místě, ve kterém musí rozhodovat a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Ze zbabělosti by utekli, pokud ne hned, tak bych jim dal nanejvýš dva, tři dny. Zodpovědnost a kritiku zespod by neunesli. A to, že „ti ocasové“ nahoře chtějí těžit uhlí a také chtějí po lidech práci, to snad po nich chtějí příliš, ne ? Ale výplatu by chtěl z nich každý, nejlépe za nic. Doporučuji každému si přečíst výše uvedenou knihu. Každý se v ní najde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..