Kreténi

Když se potkám s nepříjemným člověkem, první co mě napadne, obvykle bývá: „Páni, to je ale kretén!“

Vsadil bych se, že jste na tom podobně, jako já. Takovým lidem můžete říkat hulváti, pitomci, trapiči, tyrani,parchanti, hajzlové, despotové nebo třeba egomaniaci, ale pro mě osobně slovo „kretén“ nejlépe vyjadřuje ten strach i odpor, který k lidem tohoto typu chovám.

Většina z nás se bohužel při své práci s podobnými kretémy už někdy setkala. Kniha „Kreténům vstup zakázán“ líčí, jak tito destruktivní jedinci ničí lidi přátelsky založené a jak podrývají práci celého týmu. Rovněž se v ní dočtete, jak si od nich v práci udržet odstup, jak změnit ty, kteří se na vás přilepili, jak se zbavit těch, kteří se změnit nechtějí nebo nedokážou, a jak co nejúčinněji minimalizovat škody, jež tito mizerové kolem sebe napáchají.

Vypůjčil jsem si úvodní slova z knihy Roberta I. Suttona – Kreténům vstup zakázán. Denně v práci řeším složité provozní a bezpečnosní problémy a musím přiznat, že řešení osobních sporů mezi kolegy na pracovišti mezi ně také občas patří. Odmítám ale dlouhodobě dělat rozhodčího lidem, kteří tvrdošíjně stojí „za svojí pravdou“ a nemíní ustoupit jinému názoru, protože si myslí, že by tím ukázali na svoji slabost. Sami podvědomě cítí, že tu pravdu nemají, ale „musí být po jejich“. Běhá mi mráz po zádech při pomyšlení, že by tito jedinci měli vykonávat vyšší manažerskou pozici. Nebo se ocitli mimo provoz šachty např. ve státní správě a dostali se do pozice, že si „konečně mohou vyřídit své účty“.

Možná si neuvědomují, že pro každou pracovní pozici máme určenou v odpovědnostním řádu konkrétní odpovědnost za dodržování bezpečnostních předpisů a zákonů a že v konečné fázi by toho rozhodčího dělal soud. A co není v odpovědnostním řádu, je stanoveno v příslušných řídících aktech organizace (směrnice, příkazy). Jejich neznalost vede k tomu, že tyto spory vznikají. 

Doporučuji každému, kdo má chuť se hádat a znepříjemňovat kolegům dobu, strávenou výkonem pracovní činnosti, aby si ujasnil, jak silný je v kramflecích a zda on sám má zameteno před vlastním prahem a má všechno v pořádku. Zda postupuje podle stanovených pravidel a nevytváří pravidla nová, vlastní, podle toho, jak se to momentálně hodí. Pokud vznikne nutnost vytvořit nová bezpečnostní pravidla, tak je vytvořím. Mám názor, že firemní kultura v organizaci je odrazem papírové vojny, množství směrnic a příkazů a různých, často zbytečných, výkazů. Čím je toho více, tím jsou vztahy mezi lidmi horší. Málokdo si uvědomuje, že to co drží firmu nad vodou jsou právě lidé, a to na všech úrovních od posledního požárníka až po ředitele.

Nechodíme do práce, abychom si ubližovali, ale vydělali peníze pro svou existenci. Nelze tolerovat, že někdo pracuje tak, jak se od něho očekává a druhý hledá jen únikové cesty, jak se práci vyhnout nebo ji přenést na druhého. Je rozdíl pohádat se nad pracovním problémem, tzv. „v zápalu boje“ (často je to ku prospěchu věci) a pohádat se s cílem ublížit tomu druhému. Myslím si, že každý má v sobě ten šestý smysl, kdy podvědomě vycítí, že je mu neprávem a záměrně ubližováno. Párkrát jsem to také zažil a možná to i dělal druhým. Občas je dobré se zastavit a zamyslet se, jestli tudy vede cesta.

Pro ty, kteří dočetli až sem a mají sílu se podívat do zrcadla, doporučuji přečíst výše zmiňovanou knihu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..