Jak řídit a neškodit ?

Pokud má podnik více společníků, dopředu si ujasněte své role. Každý by měl vědět, kdo je „hlavní boss“, kdo má právo veta a zároveň naopak i zodpovědnost za dosahování cílů, kdo může jakou měrou zasahovat do chodu společnosti. Nejlepší šéf je takový, který chápe, že nezvládne všechno sám a nejlépe.

Čím dříve se vyloží karty na stůl, tím lépe předejdete následným neshodám a křivdám.

Manažer.

Pokud bychom měli hovořit o míře jeho odpovědností za chod firmy, tak se dá jednoduše odvodit od jeho odměňování. Rozhodující je asi výše platu, to platí ve zdravé firmě, kde fungují procesy a nejsou vytvářeny různé trafiky a zbytečné funkce, jenom proto, aby se zachránili kamarádi nebo se někde „uklidil“ manažer, pro kterého není zrovna vhodné místo.

Rovněž lidé, kteří řídí firmu prostřednictvím tabulek a výkazů, které jsou  často zpracovány „na přání“, podléhají falešné iluzi, že firmu řídí dobře. Možná se sami pochválí, kolik zase za den stihli schůzek a meetingů, s výsledkem zapsání si toho, co je třeba řešit.

Na řešení problémů, místo aby byly řešeny efektivně krátkou cestou, se svolávají další jednání, hlavně, že je pořád co řešit. Přebujelý management zbytečně zatěžuje ty, co chtějí něco dělat a víceméně nevědomky staví překážky do cesty těm, kteří firmu táhnou.

Kdo chce řídit musí znát. Kdo chce znát musí do výroby a mezi lidi. Musí nasát problémy, které skutečně zatěžují firmu a co trápí řadové zaměstnance. Protože od jejich výkonu závisí výkon celé firmy.

Pokud má společnost správně definovanou organizační strukturu, musí být zejména jasně ujasněny role jednotlivých manažerů. Každý by měl vědět, kdo je hlavní šéf („nejvyšší boss“), kdo má právo vetovat rozhodnutí, kdo má jakou zodpovědnost za dosažení cílů podniku, kdo může a jakou měrou zasahovat do chodu společnosti a  kdo je určený k tomu, aby šéfovi „sloužil“ bez ohledu na to, jakou má výši platu. Zkrátka každý by měl mít jasno, před kým se „posrat“ a na koho se „vysrat“.

Spousta rádoby dobře placených referentů se považuje za řídící manažery a zasahuje do řízení odpovědným osobám, na něž se snaží přenášet rovněž zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Ve firmě vzniká chaos a zmatek, který je povýšen na metodu řízení.  Jasně daná a definovaná odpovědnost lépe předchází následným neshodám a křivdám, které zákonitě vznikají nesjednocením názorů a snahou prosadit vlastní rozhodnutí. Těmto nástrahám řízení je vystavena každá společnost, nutno říci, že někdy méně manažerů a šéfů je pro firmu lépe. Více na toto trpí velké firmy s přebujelým managementem, zejména ve fázi, kdy u nich dochází k redukci a najednou nepostradatelní manažeři začnou „nadbývat“. Ve strachu o ztrátu dobře placeného místa začínají horlivě vyvíjet „nějakou“ činnost, aby se zviditelnili a v případě restruktualizace firmy se ukázali „nepostradatelní“.

Vkrádá se otázka, co v tomto případě dělali dosud, že nyní musí o svoji pozici bojovat  ? Ve snaze o přežití hledají mezi sebou spojence a začínají „politikařit“ a vymýšlejí různé pletichy. Vše podřizují jedinému cíli a to zachovat si teplé místo bez odpovědnosti a za dobrý peníz rozdávat dále svoje „dobré“ rady. Jak ale určit, kdo je potřebný a kdo ne ?

 Vžijte se do pozice, že jste majitel kdysi úspěšné firmy. Zaměstnával jste 1000 lidí a firma po letech prosperity začala stagnovat a dostala se do insolvence. Najednou Vám v bouřce do fabriky udeří blesk a většina firmy vyhoří. Všechno sice zaplatí pojišťovna, ale Vy stojíte před poslední fungující halou. Naproti na chodníku je 1000 lidí, ale vy do té poslední zbylé haly můžete sebou vzít jenom 100.

Musíte jednat rychle, jinak se stane, že i ta poslední hala zkolabuje s výrobou. Jak budete postupovat a koho si mezi lidmi vyberete ? Kamarády, nebo lidi co něco umí ? To rozhodování je nepříjemné a nepodaří se vám zachránit všechny. V dané chvíli a v časové tísni je ale lepší udělat špatné rozhodnutí, než žádné. Na nápravu svých pochybení alespoň získáte to nejcennější  – čas, protože pokud firma přežije, lze přemýšlet o budoucnosti. A ti lidé z chodníku se buď rychle postarají sami o sebe (to jsou ti, kterých později budete litovat, že jste si je nevybrali), nebo zůstanou na chodníku stát a ti se zase tak rychle neztratí, aby jste se pro ně později mohli vrátit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..