Funkční řízení začíná být nefunkční

Funkční řízení ve své době přineslo pro podniky a společnost jako celek obrovský pokrok. Jeho základní výhody lze shrnout do několika konstatací:
  • Efektivní využití zdrojů
  • Úlohy seskupené na jedno místo šetří čas a náklady.
  • Oddělení specializující se na jednu činnost je schopno proniknout více do hloubky a poskytnout více odborných znalostí při řešení problémů.
  • Jednotný odborný vývoj dovednosti
  • Pracovníci v jednom úseku se zaobírají podobnou činností, která je pro ně prioritou a mají možnost se  specializovat na danou činnost ve větší míře.
  • Zřetelný kariérní postup
  • Je jednoznačně dané, jaké aktivity vedou pracovníka k povýšení.
  • Pochopí-li pracovník princip kariéry v podniku, na co se zaměřit a v čem se zdokonalovat, může  předpokládat, jaký postup jej čeká.
  • Strategické rozhodování shora
  • Podnik je řízen centrálně a vedení určuje směr rozhodování.
  • U všech útvarů v pyramidové struktuře je zajištěno jednotné vedení sledující strategii celé organizace.
  • Dokonalejší koordinace práce v oddělení
  • Společné cíle zaměstnanců v rámci jednoho oddělení a jejich semknutost při řešení problémů vytváří větší kolegialitu.
  • Členové týmu jsou více ochotni pracovat v týmu a plnit cíle podniku.
Jednotlivé atributy funkčního řízení začaly postupem času vyvolávat problémy, které byly výrazem jeho vnitřních nedokonalostí ve vztahu k ekonomickému systému společnosti. Nedokonalosti, resp. rozvojové limity funkčního řízení mají celou řadu projevů. Organizace bývá postupem vývoje řízena spíše potřebami jednotlivých funkčních celků a jednotek. Důraz na jednoduché dovednosti a jejich slučování do funkčních celků vyžaduje složité koordinační a kontrolní činnosti. V organizaci pak roste počet pracovníků nepřinášejících hodnotu, a tak se postupem času objevuje vyšší loajalita zaměstnanců k funkčnímu celku než k organizaci jako celku. Hierarchicky uspořádaná organizační struktura dává omezené možnosti změn. Spíše vytváří předpoklady pro vytváření umělých administrativně procesních barier změn.
Poslední desetiletí dvacátého století přinesla v podnikové praxi poznání, že i přes snahu zdokonalit a zefektivnit existující modely funkčně-liniového řízení, se rozvojové a změnové možnosti tohoto typu postupně vyčerpaly. Lpění na klasickém funkčním modelu řízení neustále přinášelo a mnohdy ještě i v současnosti stále přináší celou řadu problémů:
  • různé funkce často zaujímají velice lokálně omezené postoje a o věci, které je zdánlivě přímo neovlivňují, se nezajímají;
  • zájmy funkcí nemusí být v souladu se strategickými funkcemi podniku;
  • běžným rysem funkčních organizací je destruktivní konkurence mezi jednotlivými funkcemi, které se zaměstnanci často věnují energičtěji než soupeření s externími konkurenty;
  • často dochází ke zpomalování komunikace v důsledku příliš striktního dodržování byrokratického pravidla (zprávy musí být předávány lineárně vzhůru vedoucímu příslušné funkce dřív, než je možné jepředat jiné  funkci), místo aby komunikace byla přímo směřována k příjemci, jemuž je adresována;
  • v některých případech ve funkčním prostředí k žádné komunikaci nedochází; lidé se pohrouží do záležitostísvé vlastní funkce či svého vlastního oddělení a nejsou si vědomi všech aktivit, které je obklopují a které byměli být předmětem jejich nejvyššího zájmu a pozornosti;
  • zásadní chybou je stavění administrativně operativních činností nad hlavní zájem,kterým by měla být snaha co nejefektivněji uspokojit zákazníkovy potřeby;
  • za jeden proces zodpovídá více lidí –  je nejasná zodpovědnost a rozhodnutí jsou přesouvána na vrcholového   manažera;
  • při roztříštěnosti jednoho procesu mezi více funkcí je nemožné sledovat a vyčíslovat dílčí náklady spotřebované jednotlivými funkcemi v rámci jednoho procesu;
  • faktorem, který velmi zvyšuje náklady podniku je také zaměřování pozornosti na důsledky jevů (hlavně při krizových událostech) a ne na jejich příčiny.
Konzervativnost v udržování funkčního způsobu řízení měla pochopitelně v jednotlivých firmách celou řadu důvodů. Nicméně hospodářská krize, která propukla v roce 2008, plně ukázala nedostatky v řízení, které hlavně u velkých společností byly fatální. Za obrovský přínos a výzvu nynější hospodářské krize lze tedy mimo jiné považovat rychlejší zavádění moderních trendů v řízení firem, což by do budoucna mohlo znamenat jejich větší konkurenceschopnost, jakož i vyšší přidanou hodnotu pro zákazníka.
Funkční řízení začíná být nefunkční. Nepřipomíná výše popsaný způsob řízení někomu firmy, které byly donedávna úspěšné ? Se změnou situace na trhu se tyto společnosti těžko vypořádavají. Nejlepší firmy přecházejí na procesní řízení, umožňující se zaměřit na jednotlivé procesy ve firmě, které mají přesně definované vstupy a výstupy. O tom někdy jindy – pokud to vůbec někdo čte.
(zdroj : internet, školení Manex)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..