CI v roce 2017

Uplynulo již pár let od doby, kdy vedení společnosti začalo podporovat vzdělávání zaměstnanců v programu Continous improvement s cílem „více zapojit více lidi do hry“. Je škoda, že se tohoto vzdělávání nezúčastnil senior management, možná by situace nyní vypadala jinak.

S typickým přístupem, být in a moderní, se pod „dozorem“ vedoucích zaměstnanců začaly tvořit procesní týmy a řešily se různé problémy nebo podávaly náměty na zlepšení. Nemohu se zbavit dojmu, že spousta takzvaných týmů předstírala činnost, aby měli pokoj od svých nadřízených a ti koneckonců byli rádi, že mají ve zlepšování zapojeno povinné procento podřízených a tím pádem splněn další z nesmyslných ukazatelů. Vedení na různých úrovních nepochopilo význam a sílu myšlenky kooperativy zaměstnanců s firmou a výsledkem jsou promarněné statisíce korun na školení interních konzultantů a vybraných zlepšovatelů.

Spousta těchto „vybraných“ zaměstnanců předstíralo na seminářích, jak jsou odhodláni řešit aktuální problémy šachty, aby se později v práci hlasitě vymezovali, že všechno to jsou nesmysly, vždyť sami vědí nejlépe, jak a co dělat. Nyní nastal váš čas, drazí chytrolíni. Můžete ukázat, jak se šlape proti jedoucím schodům. Nebo je lepší být zalezlý a kritizovat snahu těch pár posledních odvážlivců, kteří se nemíní vzdát ?

Je potřeba obnovit myšlenku CI v její ryzí podobě a ne pod organizovaným velením s pravidelným reportem povinného měřitelného zlepšení. Komunikace s řadovými zaměstnanci a na horizontální úrovni se musí stát standartem. Podstatou efektivního řízení je plánování. To jak dobře umíme plánovat rozhoduje o tom, jak budeme úspěšní. Plánování je nedoceněno a hluboce podceněno. Taky se nám do něho prostě nechce a raději ho odflákneme. Často se potom divíme, že nás překvapí to nebo ono a přitom se jedná o skutečnosti, které jsme už v minulosti zaznamenali, akorát nám neutkvěly v paměti.

Plánování souvisí s tvorbou harmonogramů a jejich vyhodnocováním. Přes ně můžeme porovnávat, jak se nám daří plnit zadané úkoly. Stává se, že harmonogram je vytvořen „pro šéfa“, ale ti, kdo by se jím měli řídit a organizovat podle něho práci, to nedělají. Vždyť „sami víme nejlépe co a jak dělat“, říkají s oblibou. Výsledek potom neodpovídá původnímu záměru.

Říká se, že jeden, který chce, udělá více, než deset, kteří musí. Pracujete proto, že chcete, nebo proto, že musíte ? Nebo proto, že z toho máte osobní prospěch na úkor ostatních ? Do které skupiny by jste chtěli být zařazeni ? Svoje odpovědi si nechte pro sebe .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..